Vážení rodiče,

v tomto článku bych Vám chtěl (některým pouze připomenout) přiblížit naše 4 denní řádění v rámci II. ročníku kempu fotbalové přípravky. Kemp v tomto ročníku zajišťovali pod svým odborným dohledem tři nadšenci – Martin Tratntina, Jirka Poch a já.

Čtvrtek

Kolem 9. hodiny ranní jsme přebrali Vaše miláčky do své správy. Do oběda jsme stačili v rámci dvou tréninkových jednotek zjistit, co u starších ročníků bylo přes prázdniny zapomenuto a u nově příchozích – na čem budeme společně pracovat. I přes úmorné vedro byli kluci ( bohužel se nám zatím ženská noha vyhýbá) velmi trpěliví a soustředění a práce s nimi byla potěšením. Po vydýchání z předešlé činnosti jsme vzorným pochodem dorazili do týnecké mateřské školy, kde jsme měli zajištěno stravování. Výborný vývar, cikánská s rýží byly základem naší další cesty do Vojenského muzea v Lešanech. Tak honem na vlak a vzhůru do bitvy. Z krhanického vlakového nádraží cesta uběhla rychle. U vchodu se nás ujal pan průvodce (bohužel bezejmenný), který klukům prozradil něco o umístění jednotlivých kusů vojenské techniky a nasměroval nás, abychom se v muzeu dobře orientovali. Propukla ta pravá zábava. Kluci letěli do pavilonu s takovým nadšením, že nás první dohlížející musel upozornit na fakt, že se jedná o muzeum historické techniky a ne bojových pokřiků. Po tomto upozornění se již stav hlasitosti výrazně snížil a poslední průvodkyní jsme byli pochváleni za to, jak ukázněné děti máme (posléze se pani prořekla, že je tetou dvou našich účastníků), i přesto to její hodnocení nikterak nesnižuje. Kluci byli vážně fajn. Hladoví a zničení jsme dorazili k dětskému hřišti s tankem upraveným pro hru dětí (menší dostřel). Naši unavení borci po snědení sušenky a jupíka nabrali nové síly a tank vzali útokem. Jak vidno z fotografií – neměli ostatní civilové šanci. Díky nedaleké borovici nebylo pochyb, že střelivo nemůže dojít a dobytí tanku je pouze otázkou času. Tank dobyt! Bohužel čas nás tíží a tak po svolání bojovníků vyrážíme směr nádraží a směr domů. Po návratu do Týnce jsme vzorným přesunem obsadili domácí kótu na hřišti, kde byli bojovníci předání do svých domácích jednotek.

Pátek

Sraz na týneckém nádraží – odjezd Kamenný Přívoz. Z Kameňáku jsme pěšky vyrazili přes Vlčí rokli, Požáry, Griblu, Panskou skálu zpět do Týnce. Během puťáku jsme udržovali dobrou náladu všelijakými bojůvkami a soutěžemi. V první soutěži hodem šiškou na cíl se překvapivě stal vítězem soutěže benjamínek kempu Dominik Skalický s plným počtem zásahů. Následoval velmi složitý přesun přes kamenitý terén Vlčí rokle, kde po původních obavách o tělesné zdraví našich svěřenců, jsme měli strach o své duševní rozpoložení. Přechod rokle proběhl bez šrámů a jiné duševních újmy a tak vyrážíme dál. Příjemné posezení nad požárským lomem, kde proběhlo malé občerstvení, které bylo základem pro další cestu. Vyhlídka na Panské skále byla odměnou za dosud uražené kilometry. Cesta z Panské do Týnce probíhala ve znamení drobné únavy, kterou jsme vyhnali další bojovkou – hodem kamenem větších rozměrů na dálku. Tady dle mé chabé paměti zvítězil Dan Campadonico.  Návrat do Týnce proběhl již na slunci vyprahlé cestě a tak dobrou náladu už udržovaly všelijaké anekdoty (vesměs velmi slušné). Tady musím poděkovat panu Kosovi ml., který se projevil jako nadprůměrný vypravěč anekdot (vetšinou smích předběhl historku, ale to bylo možná o to větším důvodem k smíchu). Jediný škraloup na cestě zpět byla bitva s čumbrky. To doopravdy nebyl Jirkův dobrý nápad. Po očištění většiny velmi svědivých bodlin od čumbrků jsme zamířili na oběd do školky. Tam po identifikování drbajících se osob nás pohostili vskutku královsky. Brokolicový krém, kuřecí plátek s mrkví a bramborem doplněný melounovým plátkem se sladkou tečkou. Po takto dobrém obědě jsme nechtěli děti moc přetěžovat a tak jako odpolední náplň jsme zvolili odpočinkovým plán. Koupání v řece se jako odpočinek vydařilo. Následující aerobik s Markétou byl pro naše chlapce novým seznámením s pohybem. Brblání o středověku jsme přecházeli a mohutným povzbuzováním jsme je přesvědčili, že takový druh pohybu je pro ně potřebný. Nevím, který z cvičenců nám to snědl, ale Markétě musíme poděkovat a budeme velice rádi, pokud nám středověké mučení jménem aerobik někdy zopakuje. Musíme pochválit Jirku za to, že zvládl cvičení s dětmi. To má za ty čumbrky. Po této řeži už zbývalo pouze ubytování v prostorách fotbalových kabin a následné grilování. Večerka ve 21:15 hod byla pro nás trenéry opravdovým vysvobozením po náročném dni.

Sobota

Proboha – budíček některých jedinců začíná již v 6:30 hod! Zřejmě odplata za aerobik. Snídaně formou “chytni co se dá a uteč” proběhla vcelku bez problémů a tak honem na první trénink. Po absolvování dvou cyklů fotbalové radosti jsme se přesunuli do místní hospody na špagety. Po obědě nastala příprava na cyklovýlet. Odjezd někdy kolem 13. hod směr Nespeky. Po zmrzlině na nespecké návsi nás čekal výšlap přes Borovou Lhotu do Čerčan. V Čerčanech jsme po zhodnocení sil prodloužili výlet do Čtyřkol, kde po prohlídce místních vyder s oranžovým ozubením (někteří pesimisté hovořili něco o nutriích) a drobné svačince následoval návrat do Týnce, ale ne přes rovinaté Nespeky, ale přes Svárov. Tato trasa se velmi osvědčila a my dospělí jsme mohli být vyhlášeni jako nejhodnější z účastníků. Dětem velká pochvala za předvedený výkon. Zmíním, že tento výlet dojel i Simon Neuberg a to jediný na kole bez přehazovačky. Jeho výkon byl „fakt hustý“. Následující odměna od týneckého A týmu ( vítězství 5:0 nad Uhl. Janovicemi) započala poklidné strávení večera. Noční fotbálek dospělých proti dětem byl před večerkou vhodnou formou pohádky na dobrou noc, ale bohužel ne pro děti. Ty vzorně osprchované zaléváním týneckého hřiště měli stále plno sil. Večerka nastala v obvyklý čas a dá se říci, že proběhla úspěšně – všichni usnuli, ale bohužel někteří ne hned.

Neděle

Klasika – snídaně, zuby a příprava na fotbalový turnaj. Turnaj odehrála dvě mužstva – mladší přípravka a starší přípravka se soupeři stejných oddílů. To znamená, že každý ze soupeřů, Kamenný Přívoz, Benešov i Pecerady, přijeli taktéž se dvěma mužstvy. Na hřišti byla připravena 4 hřiště a turnaj proběhl v úmorném parnu velmi rychle a před 12. hod jsme začali vydávat děti rodičům.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří nám s průběhem kempu pomáhali – a to hlavně všem rodičům, kteří zajistili “buchtovné”, Benecentru jmenovitě p. Ježkovi za dodání občerstvení pro děti, školce Týnec – jmenovitě Dáše Bartůškové za zapůjčení nápojových nádob, které nám umožnily zajistit doopravdy kvalitativní i kvantitativní zdroj pitného režimu, manželům Smékalovým, Lucce Šifrové, Petru Kleinovi, Jardu Kosovi, Káče Neuberkové, Standu Kyptovi, Pavlu Třeskému a ostatním, kteří nám svou pomocí velmi pomohli tento kemp uspořádat.

Tak se těšme na III. ročník kempu, který jistě příští rok opět uspořádáme.

Ještě jednou všem díky!

Michal